Paktování s Tureckem je pro Evropskou unii cesta do pekel

Recep_Tayyip_ErdoganVelké rozčarování přinesl summit mezi Evropskou unií a Tureckem, který měl přinést řešení uprchlické krize. Tak to alespoň deklarovala německá kancléřka Angela Merkelová. Místo toho Turci přišli s novou sérií požadavků, kterou naštěstí zástupci unie nepřijmuli. Nicméně o nich hodlají jednat.

Musíme si to říci na rovinu. Turecko využívá nebo dokonce zneužívá situace, do které se Evropská unie dostala. Je celkem pochopitelné, že se z celé věci snaží vytřískat co nejvíce, nicméně jde o požadavky, které by unie neměla akceptovat. Ještě by se dalo uvažovat o navýšení finanční pomoci, tedy přesněji výpalného, které Turci požadují. Tři miliardy navíc jsou sice hodně, ale EU to nezruinuje. Na záchranu Řecka se dalo řádově víc a efekt těchto peněz byl rovněž sporný.  Turecký premiér Davutoglu ví, že si o peníze říct může a že je s největší pravděpodobností dostane. Evropská unie si zvykla, že problémy se dají řešit penězi a ráda je rozdává. Dobře, ať Evropa zaplatí, ale přece jenom by měla existovat alespoň elementární kontrola, jak Turecko s penězi nakládá. Právě na tom zatím neexistuje shoda, protože Turci o nějakých kontrolách peněz nechtějí příliš slyšet.

Mnohem horší je, že Turci chtějí uspíšit svůj vstup do Evropské unie a dokonce už od poloviny tohoto roku zavést bezvízový styk pro své občany. Tady je potřeba zcela jasně říct, že toto nesmí nikdy nastat. Současné militaristické, islamistické a autokratické Turecko nemá v EU co dělat. Vstupní rozhovory by se neměly urychlovat, ale naopak zcela zastavit. Turecko vede válku proti vlastním Kurdům a to metodami, které si nezadají s těmi Asadovými. Vypalují celá města a bombardují je dělostřelectvem. Kurdští poslanci mají být zbaveni imunity, aby mohli být souzeni. Turecko obsazuje nezávislá media, naposledy to odskákal významný opoziční deník Zaman. Jak je možné s takovou zemí vůbec jednat o vstupu do Evropské unie, je naprostou záhadou.

Pokud to nepůjde jinak, musí se uprchlická krize řešit na území Balkánu. Uzavřená balkánské trasy je velmi dobrý krok, který sice zkomplikuje situaci Řecku, ale vůbec poprvé to snížilo počet příchozích do dalších zemí. Stejné miliardy, jaké byla EU ochotna poslat nespolehlivým Turkům, by měla poslat Řekům. A mnohem víc. Z Řecka se nesmí stát utečenecký tábor, to je pravda, na druhou stranu situace tam je řešitelná a kontrolovatelná. Turecko v Evropské unii by znamenalo v podstatě její konec. Turecko je země, která opouští sekulární charakter státu a stává se prezidentskou islamistickou autokracií. Bezvízový styk by se rovnal katastrofě.

Co vlastně Turecko nabízí? Není to mnoho (pokud uvážíme, co za to požaduje). Vracení uprchlíků z Řecka zpět do Turecka, ovšem s tím, že stejný počet lidí si Evropa z Turecka vezme dobrovolně. Ono jeden za jednoho není z hlediska matematiky žádná výhra, pouze se bude měnit struktura přijatých a jejich příchod bude legální. Další tu máme slib zásahu proti pašerákům lidí a lepší ochrana hranic. Turecko je jediný stát na světě, který si chce nechat zaplatit za to, že bude hlídat své vlastní hranice a bude postihovat kriminální živly na svém území. Je to asi stejné, jakoby Švýcaři žádali peníze po Evropské unii za to, že budou stíhat bankovní lupiče a nenechají je utéct ze své země. Dává to smysl? Moc ne.

Evropu bohužel v současnosti vedou lidé, kteří jsou ochotní na turecké požadavky přistoupit. Musíme jen doufat, že se přecejen najde dostatek politiků, kteří na podobné šílenosti nikdy nepřistoupí. Je těžké si představit, jak například maďarský nebo polský parlament ratifikuje přistoupení muslimské země do EU. Bylo by však pro všechny lepší, kdyby Evropa poslal Turky s jejich kupčením k šípku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.