Bruselské atentáty ukazují na slabost Západu

Zdá se až neuvěřitelné, s jakou lehkostí zasahují samotné centrum Evropské unie zahraniční nebo domácí džihádisté a teroristé. Země jako je Belgie nebo Francie by měly být dostatečně vyspělé na to, aby její tajné služby byly schopny podobným útokům zabránit. Mají k tomu všechny předpoklady. Jejich zpravodajské služby jsou považovány za ty kvalitnější v rámci Evropy, mají početnou policii, armádu a v neposlední řadě i podporu domácího obyvatelstva, které se chová disciplinovaně a bezpečnostním složkám se snaží situaci ulehčovat. Přestože atentáty bude potřeba ještě důkladně analyzovat, už nyní se ukazuje, že Belgie (a zcela jistě nejen ona) je až po uši v maléru. Král je nahý, chtělo by se říct.

Po minulých krvavých atentátech v Paříži pořádala belgická policie doslova hon na posledního přeživšího Salaha Abdeslama. Byl vyhlášen výjimečný stav, policie prováděla stovky razií, zadržovala desítky lidí, vše se točilo kolem problematické čtvrti Molenbeek. Abdeslama přesto zadržela až po čtyřech měsících a to zcela zjevně náhodou, když původně pátrala po někom jiném. Vypadalo to, že belgičané prostě hon na arciteroristu vzdaly a média šířila zprávy, že je beztak v Sýrii nebo někde  jinde v zahraničí. Místo toho byl pořád v Bruselu a jen nedaleko Molenbeeku, nikam neutekl. Navíc jeho první zadržení se zpackalo, Abdeslam s komplicem střílel na policisty, kteří se stáhli a nakonec jim utekl.  Podařilo se ho zadržet až o dva dny později.

Abdeslam měl být zoufalý mladík, který si na poslední chvíli rozmyslel svůj sebevražedný čin na stadionu v Paříži. Měl být zraněný, na pokraji sil, bez pomoci a přátel. Laik by si představoval, jak se zoufalý ukrývá v nějakém posledním doupěti. Místo toho se dovídáme, že Abdeslam stihl založit novou buňku a chystal další teroristické útoky. Jeho byt byl plný zbraní. Vyšetřovatelé ho označili jako odhodlaného a nebezpečného. Jak to jde dohromady s obrázkem zoufalého ubožáka prchajícího před spravedlností? Nijak, protože ten obrázek je falešný. Kolem Abdeslama se rychle shlukli další jeho věrní, kteří ho zjevně měli za hrdinu a hodlali s ním podniknout další útoky, tentokrát přímo v Bruselu. Policejní zásah jim to překazil.

I když vlastně ani tohle nevyšlo. V médiích se pouhý den po jeho zadržení objevila šokující informace, že Abdeslam vesele „zpívá“ a vyšetřovatelům prozradil všechno, co věděl. Jeho komplici, kteří byli ještě na svobodě, si mohli snadno spočítat, že speciální zásahová jednotka brzy zaútočí i na jejich úkryty, protože Abdeslam mluvil. Dost možná právě tohle byl spouštěcí moment atentátů na bruselské letiště a metro. Bylo jasné, že jeho buňka nebo síť musí na jeho výslech reagovat. Spekulovalo se o tom, že se džihádisté rozprchnou a byly zpřísněny hlídky na hranicích. Jenže džihádisté se nikam nerozprchli. Nasadili si na sebe výbušné vesty, vzali si zbraně a vyhodili se do povětří uprostřed rušného letištního terminálu.

Selhání byla zkrátka celá řada, belgická policie zjevně nepracuje příliš dobře, možná už jí celý problém prostě přerostl přes hlavu. Hlavně ale dochází k neustálému podceňování schopností teroristů. V samém srdci Evropy se uhnízdily buňky džihádistů, jejichž jediným cílem je zemřít a vzít přitom s sebou do pekla co nejvíc nevinných lidí. Politici se po každém podobném incidentu proberou ze sna a vyjadřují zděšení, jsou zdrceni, šokováni, vyzývají k jednotě. Jsou to už prázdné ohrané fráze. Lidé si nevolí a neplatí politiky, aby byli neustále zdrceni a zděšeni. Máme politiky, aby vládli, aby našli řešení, aby zajistili bezpečnost. V Belgii, Francii i tady doma. Jsme ve válce, měli bychom si to už konečně uvědomit. Winston Churchill tváří v tvář německému bombardování slíbil národu krev, pot a slzy. Nebyl zdrcen ani zděšen, naopak prohlásil, že Velká Británie agresora porazí, ať to stojí, co to stojí. A bylo zcela jasné, že to myslí vážně. Současné bruselské figurky bohužel zatím mají do Churchilla hodně daleko.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.